LÉTO 2015 – LÓGR č. 16

Všechno na světě někdy skončí a po rovných sedmi stech dílech se na konci loňského roku autor Masaši Kišimoto rozhodl uzavřít oblíbenou mangu o začínajícím nindžovi Narutovi (český překlad vydává nakladatelství CREW).

Dávno minuly doby, kdy se za pořádnou intoušskou literaturu považoval Hemingway, Joyce nebo T. S. Eliot. Dělení na vysoké a nízké umění působí stejně trapně jako zarputilé politické vyčleňování na pravici a levici. I proto jsem se rozhodl věnovat několik svých dní četbě Malého pražského erotikonu od Patrika Hartla. Jedná se o román, který vědomě přináší především zábavu a oddech. Nechce se pouštět do formulace poselství pro budoucí generace. A daří se. Pozice Michala Viewegha, který tuto oblast ovládal po dobu více než deseti let, se otřásla v základech.

Iškariotský? Nebyl to ani Venca, ani Karel. Byl to Jidáš. Příště ale může být v maturitě někdo jiný. Tak se podívejte, koho byste měli znát, pokud nechcete být za ocasy. Ježíš Kristus – Možná byl černý, možná bílý. Zřejmě to nebyla žena. Dlouho jste věřili na to, že vám o Vánocích…

Na fejsině jsem nedávno zahlédla výzvu, která nabádala všechny fanoušky literatury – no, nebudeme si hned ze začátku lhát do kapsy –, nuže všechny sličné fanynky literatury, aby nespaly s nikým, u koho doma nenajdou knížky. Když už jsme začali tou upřímností, nebudu zapírat, že mne tato výzva zaujala. Ale došlo mi, že i vzhledem k mému současnému chování naráží na dvě velká úskalí.

Kniha jako zavazadlo Bez knihy jsme jako nazí. Než odejdeme z domu, vždycky si s sebou bereme minimálně jednu. Klidně do ruky, bez ní bychom totiž byli nervózní. Cesty MHD bývají dlouhé a kamarádi v téhle online době chodí vždycky pozdě. S knížkou nikdy nebudeme přistiženi in flagranti. Jediná výjimka je, když jedeme…

Synům a dcerám, případně vnukům a vnučkám se může ve chvíli, kdy život jejich je v půli se svou poutí, přihodit, že se musí smířit a vypořádat s odhalením, že se zrodili z bezcitných a nepotrestaných vrahů. Dějiny jsou totiž příliš veliké a složité na to, aby je ovlivňoval někdo jiný než hejno jednotlivců navzájem se požírajících jako mravenci v extázi.

Jirku Řeháka (*1967), svého gymnaziálního učitele, jsem jela navštívit na jeho chalupu kousek od německých hranic. Řeč byla hlavně o tom, jak se mu podařilo propojit zálibu v cestování po Balkáně s učitelskou profesí. Jak dlouho jezdíš do Banátu? O Banátu vím už dlouho, ale jezdím tam posledních šest, sedm let.…

Literární debuty se obvykle svým obsahem výrazně orientují na život svých autorů. Člověku se pochopitelně nejsnáze píše o tom, co sám prožil, o jeho vzpomínkách, zkušenostech, věcech, které viděl nebo aspoň slyšel. Napsat ovšem autobiograficky laděnou prózu, při níž je vám jasné, že její autor měl zřejmě dost pohnutý osud, a přesto jej nevyzdvihuje na úkor literárna, neprosazuje svoje ego a podřídí obsah poměrně komplikované formě, není v našem kontextu zas tolik časté.

Hashtag #LiterarySwag už jsme vám představili. Definuje v podstatě literární subkulturu.
Patříte mezi litouše?

Číst knihy nemusí být jen zábava, pro mnohé z nás se jedná doslova o nit, která prochází každým momentem našeho života. Čtyřiadvacetiletý spisovatel Yahdon Israel se rozhodl vytvořit něco jako subkulturu čtenářů vytvořením #LiterarySwag na sociálních médiích? O co se jedná?