Když jsem se před deseti lety poprvé vydal do Anglie na zkušenou, neměl jsem o tamní pivní kultuře žádnou jasnější představu. Vlastně jediné, z čeho jsem rámcově vycházel, byl předpoklad, jenž mi byl celý život důkladně vštěpován: české pivo je nejlepší na světě. Logicky tedy to britské muselo být horší.
Stereotypní představa o nepřekonatelnosti českého piva je natolik zažitá, že se jí stále drží nejenom ti, kdo nikdy nevytáhli z Česka paty, ale i mnozí z Čechů žijících v ostrovním království spoustu let. Přitom naše exportní modely, jež občas v tamních hospodách točí, to rozhodně nepotvrzují – dokážou se ještě udržet v komerčních barech, kde jim nanejvýš konkurují zavedené značky jako australské Foster’s, belgická Stella Artois, dánský Carlsberg, irský Guiness, domácí Carling a Tetley’s či u našinců nepříliš oblíbený John Smith’s. Pokud ale dáte průchod zvědavosti a navštívíte tradiční ostrovní hospodu, začne vám být jasné, že je vše trochu jinak.
