Všechno na světě někdy skončí a po rovných sedmi stech dílech se na konci loňského roku autor Masaši Kišimoto rozhodl uzavřít oblíbenou mangu o začínajícím nindžovi Narutovi (český překlad vydává nakladatelství CREW).
V roce 1999, kdy vyšel první díl Naruta, Kišimoto nepatřil ani z daleka k významným tvůrcům a jeho předchozí pokus nazvaný Karakuri u čtenářů zcela propadl. S Narutem však zabodoval velmi rychle a po dalších patnáct let patřily jeho příběhy o mladých nindžích (častěji se však užívá tvar šinobi) k těm nejčtenějším. Co je však na Narutovi tak zvláštního, že dokázal patnáct let udržet napětí fanoušků a každým rokem ještě přitahovat tisíce dalších?
Z hlediska Evropana představuje Naruto ideální vstup do světa šónen mangy, tedy komiksů pro dospívající chlapce. Prvním dojem může způsobit osobě navyklé na klasické příběhy až šok. Tam, kde v evropských vyprávěních dobro bojuje proti zlu a děti jsou ztělesněním nevinnosti, si v Narutovi děti školního věku jdou po krku, mrzačí se, a když se zadaří, zůstává bitevní pole poseté mrtvolami. Také zloduši v Narutovi nejsou jen jakousi bezejmennou entitou páchající bezdůvodně zlo. Snad jedině Oročimaru představuje poměrně konvenční typ zvrhlého vědce, který potřebuje lidské oběti k tomu, aby mohl uskutečnit sny o nesmrtelnosti a dokonalém poznání. Oproti tomu šermíř Zabuza rebeluje proti královské samovládě, Haku fanaticky chrání svého učitele, Itachi na sebe bere hříchy celého rodu, aby zachránil milovaného mladšího bratra, a Obito či Pein bojují proti světovému uspořádání, které plodí jenom další násilí.
Poměrně neobvyklým prvkem jsou i sexuální perverze některých kladných hrdinů, kteří také poněkud vybočují z evropských zvyklostí. Například mistr Kakaši je závislý na pornografii, Džirája je chronický šmírák a mistr Sarutobi trpí přehnanou náklonností k nezletilým školačkám. V tomto ohledu je chronické gamblerství paní Cunade pouhou třešničkou na dortu.
Nezvyklý prvek mangy pro méně zkušené čtenáře představuje blízké sousedství smrtelné vážnosti a bláznivého či infantilního humoru. Proslov věnovaný sebeobětování tak může předcházet hlasitému prdnutí. Z hlediska výstavby příběhu se Naruto a vlastně i většina šónen mangy chová kumulačně. Tam, kde populární euroamerický příběh pracuje s danými hrdiny a dějovými zvraty, tam si japonský autor vypomůže mnohem spíše skokovým zlepšováním schopností postav, což ostatně v příbězích o dospívání dává smysl.
Právě tento „kumulativní princip“ se však v posledních letech na Narutovi projevil spíše negativně. Když totiž patnáct let postavu skokově vylepšujete, po čase se stane tak silnou, že z fikčního světa jaksi nezdravě vyčnívá. Obzvláště evropští čtenáři si poté stěžovali, že spíše než příběhem je Naruto okázalou demonstrací síly.
Kolem Naruta a jeho nindža kamarádů také záhy vyrostl obrovský multimediální business. Záhy se objevilo anime, pak řada filmů, série počítačových her, manga s vedlejšími postavami a samozřejmě záplava figurek, cosplay, klíčenek a dalších suvenýrů. Nejnověji se plánuje také vydávání knižních adaptací.
Také v Čechách zapustily příběhy o Narutovi své kořeny. Kromě oficiálně vydávané mangy existují velice kvalitní fanouškovské stránky, které komiksové či animované příběhy přenášejí do češtiny a umožňují čtenářům, aby mohli vést nekonečné debaty nad rozsáhlým a poměrně spletitým příběhem či tvořit vlastní fan fiction.
Po patnácti letech tedy Kišimotův příběh definitivně končí. Zlo bylo definitivně poraženo, Madara ostrouhal, Kakaši se stal hokagem, Sasuke opustil Konohu a Naruto se konečně spřátelil s Kuramou. Arigato. Arigato gozaimasu.
Stefan Segi
