Proměny superhrdinů: od dobráka k násosce

V polovině 20. století byl komiks stále poměrně krátce existujícím médiem, některé jeho rysy však již směřovaly k pevnému ukotvení. Proměnila se jeho podoba. Komiks se osamostatnil a z  krátkých novinových stripů přešel do převládající formy pravidelně vydávaného časopisu. Měnil se i styl zpracování z výtvarného hlediska a příběhy byly stále komplexnější a propracovanější. Nejvýraznější změnu však nejspíš představovala stabilizace superhrdinského žánru.

Zlatá éra uvědomělých hrdinů

Během „Zlaté éry komiksu“, která se obvykle vymezuje lety 1938–1945, došlo k zformování určitého typu superhrdinů. V čele toho všeho stál Superman a Batman. V poměrně krátkém čase se obě tyto postavy zapsaly do povědomí čtenářů a současně přinesly i jakýsi archetypální ideál superhrdiny. V případě Supermana připočtěme také silné didaktické působení na čtenáře. Po potrestání zločinců nám hrdina shrnul, čeho se dopustili a co se tedy nemá dělat. Ale i Batman (ač byl vždy chápán jako o něco temnější postava) statečně bojoval proti zločinu a bezpráví, pomáhal utlačovaným a byl jakýmsi ztělesněním spravedlnosti. Tento model superhrdiny jako uvědomělého, nebojácného a morálního vzoru stojícího vždy na straně dobra se ukázal jako velmi funkční, čtenáře přitahoval a zároveň do určité míry vychovával. Tudíž i další hrdinové, kteří vznikali v tomto období, již víceméně podléhali šabloně, která byla Batmanem a Supermanem nastolena. Do těchto let patří postavy jako například Kapitán Amerika (1941), Wonder Woman (1941) nebo Flash (1940).

Comics Code a jeho striktní pravidla

Během 50. let se však začal celkový trend měnit. Po druhé světové válce se vydavatelé pokoušeli čtenářům komiksu nabídnout i jiné, „nové“ žánry. Vznikaly tak komiksy westernové, hororové, dobrodružné i detektivní či romantické. Celkově obsahovaly více násilí a sexuálních scén. Vydavatelé se zkrátka začali orientovat na starší čtenáře a prodej komiksů se superhrdiny rychle klesal. Tento pohyb ale zarazil roku 1954 tzv. Comics Code. Ten vytvořila Comics Magazine Association of America v reakci na stále hlasitější stížnosti ohledně obsahu komiksových knih. Kritici se odvolávali především na to, že tyto komiksy kazí mladší čtenáře, kteří se ke knihám mohli dostat, ač nebyli cílovou skupinou. Comics Code, reprezentovaný svou značkou na obalech komiksových knih, fungoval jako garant toho, že obsah komiksu je bezpečný a nezávadný. Umožňoval vydavatelům upravovat obsah a zakazovat celou řadu věcí, které se podle jeho mínění do příběhů nehodily – Comics Code zkrátka pracoval jako cenzurní úředník amerického komiksového průmyslu. Zakazoval zobrazovat násilí, sexuální narážky, perverze, abnormality, znásilnění, nelegální sexuální vztahy, nechutné obrazy, zombie, upíry a další podobná stvoření, příliš hororové scény, trestnou činnost. Zapovězené bylo také zobrazování policistů či vojáků takovým stylem, který by otřásl úctou čtenářů k těmto autoritám. Podle tohoto modelu se řídila téměř bez výjimky všechna tehdejší vydavatelství. Mnoho komiksových sérií tak bylo zcela zrušeno nebo se staly neoblíbenými pro svá omezení (příkladem mohou být nechvalně proslulé sešity jako Tales from the Crypt či The Vault of Horror). V roce 1971 byl Comics Code přepracován a postupně se pravidla rozvolňovala, v 80. letech byl už náhled na zobrazování násilí zcela jiný.

I superhrdina je člověk

Vydavatelé i scénáristi si byli vědomi toho, že ideál superhrdiny musí projít změnou a že čtenáři potřebují nové postavy, které by je dokázaly upoutat a budou o něco zajímavější než ty ze 40. let. „Stříbrná éra komiksu“, 60. a 70. léta, přináší významný posun v charakteru a jednání superhrdinů. Především byla zdůrazněna lidskost těchto postav. Drtivá většina tehdejších superhrdinů totiž bývala lidmi a za své superschopnosti vděčili nehodě v laboratoři, kousnutí pavouka nebo nezdařenému letu do vesmíru. Souviselo to i s tím, že během 60. let rostl zájem o sci-fi, který vyvrcholil v letech 70., a tak bylo mnoho hrdinů i padouchů bývalými vědci, kteří na sobě i na jiných prováděli nebezpečné pokusy. Skutečnost, že superhrdinové byli zároveň lidmi, přinášela nové možnosti – díky své lidskosti mohli být i „temnější“. Nemuseli být zcela oddáni dobru, měli své chyby a slabosti. Mohli (a také to dělali) pochybovat o svém poslání, být sobečtí, uchýlit se k násilí či zradit své bližní.

Dvojí život, o který se superhrdinové často pokoušeli, s sebou zároveň nesl odcizení a mnohé další problémy. Kostým, který byl znakem jejich abnormality, dostával najednou i negativní konotace. Hrdinové byli rozpolcení, jejich identita byla roztržena. Museli fungovat v běžném životě jako obyčejní lidé a zároveň v kostýmu jako superhrdinové. Často také museli skrývat své alter ego před svými blízkými. Vztahy jim příliš nevycházely, život se jim komplikoval a navíc denně riskovali krk. Své mise proto chápali spíše jako břímě než poctu.

První vlaštovka tohoto druhu superhrdinů přiletěla v podobě Fantastické čtyřky (Fantastic Four). Tento tým se objevil v roce 1961 a skládal se z postav universa Marvel Comics: Mr. Fantastic, Věc, Lidská pochodeň a Neviditelná žena. Tvořili „rodinu, která sice není úplně hladce fungující, na druhou stranu se jednotliví členové mají opravdu rádi.“[1] Brzy následoval Hulk, Spiderman, X-men, Avengers a Justice League of America. Všechny sice stále spojovala touha po konání dobra, ale často ve svých postojích kolísali, měli problém spolu v rámci skupiny vyjít či potlačit názory z civilního života.

Tereza Bartoňová

(ano, i tentokrát jsme článek dost zkrátili)

Jak to bylo s X-meny a co všechny si může superhrdina dovolit, se dočtete v ústředním článku jedenáctého Lógru. Tak kupujte, dokud je na skladě :)

Koupit