Zajímá vás, jaké u nás mají možnosti v oblasti ocenění, slávy, výher a doživotní adorace čeští spisovatelé? Po rychlém progooglování zjistíte, že podle Portálu české literatury je literárních cen, které mohou psavci dostat, celkem čtrnáct. Když se ale propracujete až k obsáhlé databázi cen na Ústavu pro českou literaturu, začne vám přecházet zrak. Vykouknou na vás desítky a desítky dalších cen. Jsou některé z nich k něčemu? Nebo literární ceny představují jen plevel lidské činnosti, který nemá valné hodnoty?
Velkou většinu z oněch desítek cen zabírají ty již dávno zaniklé, jako např. Cena Antonína Zápotockého (1973–1989), která sloužila jako jeden „z nástrojů realizace kulturně politických záměrů Revolučního odborového hnutí“. Po eliminaci všech podobných cen a dalších oceňující dramata, překlady a dělání dobrého jména české literatuře a kultuře v zahraničí, vám zůstanou prakticky tři linie ocenění.
- První charakteru Magnesie Litery nebo Ceny Jiřího Ortena, tedy ceny pro již vydané knihy.
- Druhá v podobě literárních soutěží mladých začínajících autorů (od Hořovic Václava Hraběte přes Literární soutěž Františka Halase až po literární ceny nejrůznějších měst od Luhačovic až po Františkovy Lázně).
- Třetí sloužící především k propagaci míst samotného tvoření či nejrůznějších témat (např. Brněnská sedmikráska či Drážďanská cena lyriky).
Pomiňme teď na chvíli všechny studenty či začínající autory jakéhokoli věku, kteří to teprve zkouší, a věnujme pozornost možnostem, které mají spisovatelé, jimž se už podařilo dostat své texty k nakladatelům. I tak nám ale zůstane ještě řada hraničních cen, které oceňují především nebeletristické dílo. Jsou však mnohdy natolik důležité, že je nelze pominout. Připomínají totiž, že je potřeba taky o literatuře (a nejen o ní) přemýšlet, ne ji jen sekat jak Baťa cvičky. Nejvýznamnější je nepochybně Cena F. X. Šaldy za uměleckou kritiku a kritickou publicistiku, jejíž poslední laureátkou byla Martina Pachmanová za knihu Zrození umělkyně z pěny limonád: Genderové kontexty české moderní teorie a kritiky umění. Dalším zajímavým ohodnocením v této oblasti je švédská Cena Toma Stopparda, za jejíž vítězství dostane esejista třicet tisíc korun (a křišťálovou nápojovou soupravu). Nemáte-li básnické střevo, ale rádi kritizujete nebo máte aspoň na něco názor, sepište to, a třeba už brzy budete pít ze švédského křišťálu právě vy! A pokud vás spíš baví hrabat se v knihovnách, archivech a na půdách předků s pohnutou minulostí, své nálezy poutavě sepište a jistě vás nemine cena za literaturu faktu, jako např. Cena Miroslava Ivanova.
Nepochybně nejzajímavější a nejdiskutovanější jsou ceny za prozaická či básnická díla. Je jich taky nejvíce a nesou často jména velkých tvůrců jako zmiňovaná a sledovaná Cena Jiřího Ortena, Cena Josefa Škvoreckého, Cena Karla Čapka a v neposlední řadě také Cena Franze Kafky, která je jedinečná především proto, že je to první mezinárodní cena v ČR. Oceňuje se jí tvorba současného autora, jež oslovuje čtenáře nezávisle na jeho národnosti, kultuře, náboženském vyznání a stravovacích návycích – jak zkrátka činil a stále činí svým dílem i Kafka. Zatím poslední českou laureátkou této ceny byla Daniela Hodrová. Odnesla si deset tisíc dolarů a zmenšeninu známé Rónovy sochy Franze Kafky inspirované jeho novelou Popis jednoho zápasu. Chcete-li mít sošku doma taky, musíte napsat dílo kvalitní, výlučně umělecké, s humanistickým, nadčasovým a existenciálním charakterem, které bude přínosem pro kulturní, nacionální, jazykovou a náboženskou toleranci a ideálně, kdybyste ještě vydali svědectví o naší době.
Svoji cenu má také humoristická literatura – je pojmenovaná po jednom z našich nejznámějších humoristů 20. století Miloslavu Švandrlíkovi. Tu uděluje Obec spisovatelů ČR spolu s městskou částí Praha 11, kde Švandrlík dlouhá léta bydlel. Jedním z posledních laureátů byl Zdeněk Svěrák. Jediné, co pro vítězství musíte udělat, je vydat knihu a pak ji poslat Obci spisovatelů. Ale pozor, knihy se nevrací, takže nechte vytisknout alespoň dva exempláře, aby vám zůstala nějaká vzpomínka na ty krásné časy spisování.
Z nějakého důvodu je ovšem nejznámější a nejsledovanější cenou Magnesia Litera, kterou snad netřeba představovat. Byly časy, kdy se hodně mluvilo o kompetentnosti poroty, objektivitě, o tom, jak se vůbec nominované knihy vybírají… Objektivitu vynechme – vůbec nejobjektivnější by zřejmě bylo nechat hlasovat čtenáře, ale i to naráží na fakt, že ne každý o tom ví a ne každý chce. Nicméně při pohledu na letošní složení porot (pro každou kategorii je speciální) je třeba říct, že byly tvořeny více méně citlivě. Nechybí zde pracovníci AV ČR, kritici, novináři, zástupci univerzit atd. Oproti jiným cenám nedostanete za vítězství v ML peníze, ale můžete si být jisti, že mediální masáž kolem knihy způsobí mnohdy až dvojnásobné prodeje vaší knihy. A to chcete především! Pokud tedy netoužíte mnohem víc převzít ocenění od samotného slovutného ministra kultury, ať už jím bude kdokoli. Ten nejprve nominuje svůj poradní orgán, z něhož se pravděpodobně rekrutuje i sedmičlenná porota (od roku 2012 stálá, mimo jiné v ní zasedají Miroslav Balaštík, Josef Chuchma či Alice Jedličková), a pak na základě jejich doporučení rozhodne o udělení státní ceny a kapesného tři sta tisíc korun. Nemusíte nikam nic posílat, nijak se angažovat, prostě jen sedíte doma a najednou vám zavolá ministr, ať se oháknete fleeskou a jdete si pro cenu. A to chcete možná ještě víc než Magnesii!
No a pro ty starší je tu připravena Cena PEN klubu za celoživotní dílo. Ta byla nejprve vydávaná spolu s Cenou Karla Čapka za dílo, které „významně přispělo k prosazování a obraně demokratických a humanistických hodnot“, to ovšem skončilo v roce 2000. V roce 2009 se PEN klub rozhodl cenu za celoživotní dílo obnovit, nazval ji „Vlastní cestou“ a vydává ji každý lichý rok, zatímco Cenu Karla Čapka každý sudý. Letos máme tedy štěstí, čeká nás vyhlášení právě tohoto celoživotního díla. Před dvěma lety si ji spolu s padesáti tisíci korunami, diplomem a pamětní medailí odnesl Jaroslav Putík. Kdopak tohle vše asi získá letos.
Jak tedy vidíte, literárních cen existují mraky a existují především za obohacením spisovatelů. Vliv na prodeje má zřejmě pouze Magnesia Litera. Ostatní ceny jsou dobré do profilu na Wikipedii. Mnoho menších a ještě menších cen jsem ani nevyjmenoval, takže pokud vás zajímá, kde všude ještě můžete zazářit, mrkněte na zmiňované stránky Ústavu pro českou literaturu a vše podstatné se dozvíte.
Dominik Melichar