Komentáře: Voyeur ve výslužbě

Od: Tomáš Gabriel

Tomáš Gabriel — Thu, 16 Dec 2010 20:55:56 +0000

Děkuji za odpověď. Samozřejmě, že vám šlo v recenzi o sbírku jako takovou a ne o rozbor konkrétních textů. Mě také nejde o rozbor konkrétních textů, ale o vaši recenzi. Podezírat mne z dnes tolik rozšířeného dovolávání se platnosti jedné konkrétní interpretace je od vás nepozorné, tímto neduhem netrpím ani já, ani můj předchozí komentář.
U oné Bondyovské hříčky jsem sledoval nikoli konkrétní interpretaci, ale spíše způsob provázání motivů. A shledal jsem, že struktura básně neodpovídá schématu hříčky. O struktuře se snad již může vyjádřit i jednotlivec, zvláště, pokud je poměrně čitelná. K interpretaci jsem přistoupil až u druhé ukázky a to proto, že jste k tomu nepřímo vyzval soudem, že daný úsek je nicneříkající a plochý – tedy nic neříkající a plochý v interpretaci. Má interpretace měla jako příklad (mnoha možných interpretací) ukázat, že báseň docela zřetelně (poeticky) mluví. Pokud v recenzi čtu takovýto odsudek bez dalšího upřesňujícího komentáře, čekal bych, že ukázka promluví sama za sebe. Jen jsem chtěl upozornit na to, že zmíněné dvě ukázky mne v kontextu recenze zmátly, nepřijdou mi případné.

Že je vzlíná / luštěnina jako z Puchmajerova Rýmovníku v recenzi nekritizujete, každopádně to v daném kontextu není argument podporující soud o nicneříkajícnosti či plochosti. Na závěr se ještě vyjádřím k bílému šumu a praskajícím kostem. Dost dobře to spojení může být (jak píšete) náhodné, to je v podstatě jedno – důležité je, že toto spojení je. Do interpretace musí jít čtenář vždy s jistou benevolencí, s jistou odvahou, s jistou důvěrou v básníka. Ta závisí na tom, jaké zkušenosti máme s ostatními texty básníka, jestli jsme zvyklí, že ho můžeme brát za slovo, jestli o něm naopak víme, že plácne vždy co ho napadne hlava nehlava. Hájek je podle mne spíš důsledný a tato má zkušenost s jeho poezií u mne způsobuje, že bílému šumu a (bílým) praskajícím kostem věřím. Intepretovat lze cokoli, na tom se asi shodneme – řeč je tady o průběhu a efektu, který tato interpretace má. To už je ale opravdu věc každého čtenáře, jestli vnímá to které spojení náhodně či jako zajímavý výtvor soustředěné imaginace. Tuto svou zkušenost čtení Hájka (nahodilost spojení) jste v recenzi nezmínil a já se svou jinou zkušeností jsem potom moc nepochopil, oč vám s onou nicneříkajícností a plochostí jde.

Od: Dominik Melichar

Dominik Melichar — Sat, 11 Dec 2010 08:38:12 +0000

Začněme od konce:
Připojuji se k tomu, že současná poesie je plná libovolnosti, a že, v duchu postmoderního myšlení, můžou verš znamenat mnohdy cokoli, a tedy i nic. To se opravdu u Hájka projevuje jen v malé míře. V básni Raut opravdu nemáme velké interpretační pole. Nicméně by mě zajímalo, kde tu p. Gabriel vidí jedinečnou atmosféru a do jaké interpretace se nechal vmanipulovat. To se z jeho komentáře nedozvíme. Osobně si myslím, že např. spojení bílého šumu a praskajících kostí je spíše náhodou a rým vzlíná / luštěnina mi přijde jak opsaný z Puchmajerova Rýmovníku… nechci se tu pouštět do interpretací, to ani nebylo smyslem mé recenze, chtěl jsem jen ukázat, že takové básně nejsou ničím zvláštní. Nejsou překvapivé oproti jiným Hájkovým, a že by možná jeho vydavateli prospělo chvíli počkat a dát dohromady silnější sbírku. K oné bondyovské pasáži: p. Gabriel se tu pouští do vysvětlení básně. Nic proti tomu, ovšem pak se nedá mluvit o recenzi. Mým cílem, znovu opakuji, nebylo najít smysl básní a ten pak tenářům vysvětlit, ale spíš objevit smysl vydání sbírky, jestli jsou básně nějak koherentní, jestli může jejich přečtení přinést čtenáři nějaký ucelený zážitek, a nebo jestli se mají připravit na jízdu na horské dráze se střídavými stavy nadšení a zklamání.
P. Gabriel mluví výrazy „Každopádně, dokonce staví atp.“ jako by mu snad bylo nad slunce jasné, jak to Hájek myslel – možná, že má pravdu, rád bych mu ale připomněl, že jde o báseň a tedy už ze své podstaty může každému čtenáři přinést jiné zážitky. I z tohoto titulu jsem se nechtěl do interpretací pouštět – v takovou chvíli, pokud bych neměl okolo sebe skupinu dalších čtenářů ochotných diskuse, bych se pouštěl na dost tenký led manipulace.

Od: Tomáš Gabriel

Tomáš Gabriel — Mon, 29 Nov 2010 18:53:32 +0000

Pěkná recenze, docela mne nalákala. Jonáše jsem naposledy četl, když publikoval na totemu, jsem v pokušení pořídit si knižní sbírky, protože se alespoň podle ukázek zdá, že se vyvinul. V recenzi nepříliš přesvědčivě působí kritika oné prý Bondyovské pasáže „Odporný verš. Zde je jeho místo. / Suché a temné, ať se nezkazí. / Doplň, co chceš. Ať tu máme čisto. / Pak zatni drápy do frází.“ Hravost zde příliš nevidím, spíše patos. Druhá a třetí řádka pohrdavým tónem rozvíjí odpornost z první řádky. Tato pohrdavost a odpor se přenáší v třetí řádce i na oslovovanou osobu, která je, narozdíl od lyryckého subjektu, natolik nízká, že má doplnit co chce. Ať tu je čisto. A potom má zatnout drápy do frází – to už může znamenat lecos. Každopádně to rozvíjí onu špínu předtím, nejde o nějakou objektivizující hříčku. Obsah zde dokonce formu staví do pozadí, což by u hříčky mělo být spíše naopak.
Rovněž druhá (respektive první) kritizovaná ukázka: „Večer se rozjel, praskají kosti, / sklenice šíří bílý šum. / Vybral sis přiléhavý kostým, / zespodu čicháš k lanýžům,“ která končí: „Od stolů nestřeženě vzlíná / údiv a všechna luštěnina.“ nezní zrovna „ploše“ a „nicneříkajícně“. I bez chybějících veršů lze postřehnout významový přesah v posledním verši. Také není nezajímavé propojování kostí a bílé barvy plus šumu a praskání. Atmosféra vyvolaná v této strofě je řekl bych spíše jedinečná, nežli plochá. A převlek spočívající v snobské činnosti (nikoli odívání) tuto atmosféru reflektuje a rozvíjí. Intepretační možnosti tohoto kousku rozhodně nejsou ploché ani nicneříkající. Naopak je poměrně snadné nechat se básní vmanipulovat do zajímavé interpretace. Takovému způsobu manipulace osobně dávám v básních přednost před často opěvovanou libovolností, které může znamenat cokoli.