Ani ne před týdnem jsem byl na na akci v Arše – Pocta českému undergroundu -, kde Jirous vystoupil s Labutími písněmi. Recitoval tam oddíl My lovers are over the oceans. Tehdy jsem napsal, že je to jakési memento mori undergroundu. Měl to být sraz těch, co jej žili, tvořili, ale mnozí, kteří jsou v básni jmenováni, už se tohoto setkání nedožili. Je trochu mrazivé, že za šest dní se k nim odebral i on.

Končím jeho verši:

Ubývá milovaných tváří
veselé ghetto je v diaspoře
jak lampa která hoří spoře
jak lampa se staženým knotem
my zbylí žijem neživotem