A navíc – ježkovy, vždyť nejde o nikoho menšího než o Demla! A pokud se jednou vydá „blbě“, sotvakdo bude ochoten v průběhu dalších aspoň 50 let financovat jeho „převydání“…

promiňte, že reaguju tak pomalu, ale času je málo. A ten názor je myslím obsažen na těch stránkách, na nahrávce i v dokumentech. Odpovím tedy na nabídnuté teze. Ale bude to poněkud dlouhé.

1. Vydat Demlovo dílo? Jednoznačně ano.
2. Jak Demlovo dílo vydat? To jsme se pokusily s Markétou Kořenou zformulovat v grantovém návrhu (opět odkazuji: http://www.sjd.cz/docs/Koncepce_Dila_Jakuba_Demla_grant_2008.doc). Tento návrh je ovšem přizpůsoben podmínkám grantu, a ty nejsou zdaleka ideální – jde o grant na vydání jednotlivých dílů, ale nejdřív je potřeba celé spisy několik let připravovat jako celek. To znamená nejdříve připravit kritickou edici (se všemi texty, variantami, se zohledněním všech rukopisů, se zahrnutím publicistiky mimo knižní dílo atd.) celého díla a stanovit výchozí texty a upřesnit ediční zásady. Až z kritické edice by měla vyjít edice čtenářská (která nemůže být vyčerpávající a příliš komplikovaná, ale na kritickou edici může odkázat). Zároveň však je podstatná třetí otázka:
3. Pro koho Demlovo dílo vydat? Vzhledem ke zcela pokřivenému publikačnímu vývoji (faktický zákaz Demlových knih po několik desetiletí, k němuž teď čtenáři mají jen velmi omezený přístup, dostává o něm spíše sekundární informace, ale ještě častěji domněnky), ke specifikům toho díla (obrovský rozsah, složitá geneze a variabilita moha textů i celých knih a zároveň jejich provázanost) a hlavně pro jeho adresnost (toto dílo zjevně není psáno pro nějaký výlučný okruh vyvolenců nebo učenců, Deml sám říká, že chce psát „k duším“ – tedy nejen k hlavám) by v knižní podobě měla vyjít jako první edice co nejotevřenější a co nejjasněji uspořádaná, tedy edice čtenářská. Veškerá kritická práce by takovému vydání knih předcházela, ale byla by uchována pro velký rozsah i zvláštní pohyblivou povahu v jiné formě – pomocí elektronického souboru textů, který by všechny ty vztahy a pohyb mezi knihami a texty umožnil postihnout a zachytit pro ty, kdo toto dílo chtějí studovat a poznávat hlouběji. Ale primární je asi vydat to dílo pro ty, kdo ho chtějí číst.

Velkou oporou je i fakt, že čtenářská edice díla už na základě hlubokého, kritického poznání tištěného díla dávno vznikla v samizdatu a byla velice podrobně dokumentována (viz http://www.sjd.cz/docs/Zprava-o-usporadani-Deml.pdf). Editoři Bedřich Fučík a Vladimír Binar vzali v potaz všechny Demlovy knihy a tehdy dostupné rukopisy, ale taky se zajímali o to, jak Deml sám pracoval jako editor, jak to dílo koncipoval, když se ho pokoušel vydat atd. Drželi se také zásady poslední ruky, pokud jde o výchozí variantu textů, ostatní varianty sice nevydávali, ale dokumentovali je v edičních komentářích. Další postup naznačili i zařazením některých nepublikovaných rukopisů (uvažme, že Jakub Deml po roce 1941 už téměř nepublikoval, ale stále psal), časopiseckých statí atd. Toto dílo je natolik připravené, nebo „postavené“, že tu stavbu lze rekonstruovat, opravit a doplnit v jednotlivostech. (Uvažme, že dnes jsme v mnohem příznivějších podmínkách, co se týče přístupu k rukopisům nebo technického zpracování a reprodukce textů: takže jestliže například editoři vynechávali ze Šlépějí některé texty v rámci nutné úspornosti při opisování, dnes to není nutné atd.) To znamená navázat na tento rozvrh kriticky a v dnešních podmínkách, ale neodbývat ho vágní námitkou, že jde o interpretaci. Protože každé ediční uspořádání je interpretace. Tím odpovídám na hlavní tezi článku:
4. Neinterpretační edice je nesmysl, nebo spíš pomysl. Editor musí interpretovat, ale nejen to, musí taky umět interpretovat. Tak jako hudebník vychází z not, editor vychází ze všech dostupných textů, ale i ze „značek“, které mu autor dává svými výroky o díle a svými vlastními edičními postupy. Každá interpretace a interpret mají svá kritéria a omezení, ale proto je potřeba některá rozhodnutí doložit a zdůvodnit dílem samým. My máme k dispozici takto zdůvodněnou a otevřenou interpretaci Fučíkovu a Binarovu a o té můžeme diskutovat a navazovat na ni. Koncepci pana Putny k dispozici nemáme, protože ji nepředložil – kromě (zřetelně interpretačních) názvů třinácti svazků a teze, že bude vycházet z prvních vydání knih (tedy nebude se řídit autorskou vůlí při volbě výchozího textu). Proto se k nim nelze věcně vyjádřit.

Shrnu-li to: Potřebujeme znovu přehlédnout celé Demlovo dílo kriticky (v elektronické edici) a na tomto textovém základě je vydat knižně čtenářsky. V uspořádání čtenářském přitom můžeme vyjít z koncepce a dokumentace samizdatových spisů VBF a navázat na ně.

Na praktické provedení jsme ovšem od roku 2008 peníze nedokázali sehnat, ani autorská práva – s výjimkou korespondence. Práva na celé spisy letos zakoupilo nakladatelství Academia. Tím je nyní knižní vydání každého jiného rozvrhu spisů blokováno právně, aniž by předtím proběhla odborná diskuse o různých pojetích.

Proto lze pokračovat v poznávání a přípravě korespondence a rukopisů, mapování publicistiky – což se už po léta děje díky studentům, zčásti už absolventům katedry literatury na FF UK. Zároveň není důvod vzdávat se myšlenky na přípravu kvalitně připravených spisů, které sice v současnosti vyjít nemohou, ale lze je připravovat – stejně jako v době samizdatu – pro budoucnost.

děkujeme Vám moc za odkaz. Docela by mě zajímal Váš názor.

Zdravím!

nahrávku celého večera najdete na http://www.sjd.cz, jakož i další materiály, které jsou k věci. Mimo jiné Zprávu o uspořádání Díla Jakuba Demla, která vznikla už před třiceti lety. D. I.